Seznámení s Pažoutem

7. ledna 2017 v 19:52 | Ter. |  Přirozené prostředí
Dovolte mi představit vám můj nový objekt. Jmenuje se Pažout a letos oslaví jednadvacet. Není moc velký, ale zadek je tak akorát, minimálně na výlety do obchoďáků a chaloupku stačí. Něco už v životě zažil. Nikam se nežene, protože ví, že to za to nestojí. Má pár jizev, které mu způsobil můj brácha, když jsme byli všichni mladší, nicméně horší jsou modřiny od nevlastního dědy - moc dobře ví, že byly myšlené v dobrém a nikdo mu doopravdy ubližovat nechce. Má částečně ochrnuté paže a při loučení je třeba si pamatovat, že občas musíte zmáčknout ty správné čudlíky, aby se nedostal do problémů. První jiskra mezi námi přeskočila někdy v srpnu, ale rozjeli jsme to až během Vánoc. Je to zlatíčko, i když počátky našeho vztahu nebyly jednoduché.

Abyste si nemysleli, že jsme si jako malí vjížděli s bráchou takhle extrémně do vlasů a že nevlastní děda je tyran, chtěla bych věci uvést na pravou míru. Pažout je ve skutečnosti auto, které se mi pod ruce dostalo na rozježdění. Opravdu mu táhne na jednadvacet, je to sedan a při vysoké rychlosti trochu nesouhlasně vrčí. Když byl brácha malý, objel ho nějakou křídou a děda se později snažil tyhle škrábance opravit barevným sprejem, který úplně neladí s originálním lakem. Nefunguje mu reprák na dveřích u řidiče, otevírání okénka u spolujezdce a centrální zamykání neplatí na zadní dveře.

Když jsme si to takhle hezky objasnili, přesuneme se ke křestu Pažouta a mého zbrusu nového řidičáků, které začalo na Štědrý den. Táta dostal nápad, že bychom mohli jet navštívit prarodiče. A že bych mohla řídit. Já samozřejmě nadšená, protože to měla být první jízda od autoškoly, brácha samozřejmě plný rádoby vtipných poznámek k mému řidičskému umění a táta samozřejmě plný pýchy, o které všem vypráví dodnes. Ve skutečnosti mu to připadalo tak dobré, že jsem ho o pár dní později vezla nějakých čtyřicet kilometrů za Prahu na pracovní školení. Vzala jsem si s sebou kamarádku, abych zpátky nemusela jet úplně sama. Tam jsme dojeli v pohodě, táta si vystoupil a my na chvíli zaparkovaly na parkovišti, aby si ten můj oblíbený závislák mohl zapálit.

Poznámka: Když se Pažoutovi nechtělo startovat, musela se polít cívka, která motor nahazuje, aby se startér zase hezky probral. O tom jsme byly informované.

Když jsme po krátké pauze vyjížděly z parkoviště, poprvé jsem cítila, jak se mnou auto během jízdy najednou přestává komunikovat. Voda byla připravená za sedadlem, takže jsme vystoupily, polily součástku vodou a po kilometru jízdy se to stalo znovu. Tak jsme na nějakou dobu zastavily, já se vydala koupit další čtyři litry neperlivé vody do místní večerky a psychicky se připravovala na to, že po cestě nejspíš budeme polévat znovu. Jak jsem si myslela, stalo se. A to na tom nejvíc nejnevhodnějším možném místě. Představte si křižovatku ve tvaru T. A teď si představte, že jedete k takové křižovatce po vyvýšené silnici bez jakýchkoli odpočívadel s hromadou aut za vámi, hromadou aut z protisměru před vámi a hromadou aut, která čekají na vedlejší silnici vedoucí do toho téčka, a najednou opět cítíte, že jedete bez motoru. Zapnula jsem varovky, naprázdno dojela co nejvíc ke kraji to šlo, ale auto zastavilo přesně tam, kde se silnice protínaly. Já okamžitě vyskočila, otevřela kapotu a začala polévat.

Vrátila jsem se za volant a ujela z té osudové křižovatky. Na konci Berouna se to stalo znovu, tentokrát naposledy. Na dvojité křižovatce vypadl motor, já tak tak zajela za přerušovanou čáru označující autobusovou zatáčku a už jsme nenastartovaly. Samozřejmě, pokoušely jsme se, ale bylo to marné. Čekaly jsme přes hodinu, než skončí tátovo školení, aby jakožto mechanik vytáhl kousek součástky, díky čemuž jsme se potom konečně rozjeli zpátky k Praze.

Poznámka: Už jde nastartovat, ale nejde chcípnout (a teď se bavím o klasickém otočení klíčkem). Musí se na to trochu agresivní cestou a nebo se musí jezdit jen takové vzdálenost, na které si přesně vypočítáte množství nafty v nádrži.

Víte, neúplné fungování auta nebylo tím, co mě překvapilo nejvíc. Vlastně se dalo počítat s tím, že to dřív nebo později přijde a byla jsem docela v pohodě. Jen byla smůla, že se to stalo zrovna mně. O dost víc mě udivovalo chování ostatních lidí. Někdo by mohl přibrzdit nebo přijít a alespoň se zeptat, jestli nepotřebujeme pomoc (i když by s poruchou stejně nic nezmohli). Ale ne, místo toho jsem si vyslechla asi dvacet variací zvuku klaksonů, několik květnatých nadávek a vysloužila jsem si posměšné pohledy, když si všimli, že se za kapotou schovává mladá holka s flaškou vody v ruce. Pro představu vypadaly asi jako "pane bože, co tam ta divnoholka dělá, stejně o tom ví úplný nic" (v rámci zachování dobrých mravů jsem slušná). Vlastně pozor, někdo přišel. Nebo teda procházel. Byl to starší pán, nejspíš odborník, protože prohlásil, že nám z toho něco teče. Ve stejné chvíli, kdy jsme na motor lily půllitr vody. Jak říkám, odborník.

Přísahám, že jsem se chvílemi cítila jako pubertální třináctka, které odjeli rodiče z domu, a tak si půjčila klíče od jejich auta a společně s kamarádkou si tam šla sednout a hrát si na dospělou. Ne, že bych si to i přesto neužila. Zase jsem se trochu rozjezdila, poslouchaly jsme příhodné hitovky, hezky jsme si popovídaly a viděly jsme smrkuse communis - latinský název pro muže, kteří smrkají do vzduchu. Jako součást námluv skvěle funguje, budete slečnám připadat atraktivnější, 10/10 žen doporučuje.

Možná je tohle chování ve skutečnosti jen nějaký berounský namlouvací rituál, o kterém nevím, protože ztama nejsem. A nebo, a to je pravděpodobnější, žijeme v bublinách, které jsou naplněny chaosem a spěchem, přes který prostě ostatní lidi nevidíme. Prosím vás, nebuďte ignoranti. A pokud jste ve chvílích podobných téhle ignorováni, zhluboka se nadechněte a poraďte si sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 9. ledna 2017 v 12:57 | Reagovat

Tak seznámení bylo aspoň pořádně důvěrné, několikrát jis pořádn ěnahlédla do jeho nitra a měla i příležitost si jej opravit k obrazu svému. :D

Lidi jsou debilové, hlavně na silnicích. V autoškole nám říkali, že každý, kdo sedne za volant, se považuje najednou za nepřekonatelného a hrozně úžasného... a všcehny okolo sebe za podřadné a hloupé nuly. A taky nás upozorňoval, že všichni na silnicích se nás snaží zabít. :D Takže se reakcím těch omezenců ani nedivím. Dokážu představit, že můj taťka by nereagoval jinak, on je za volantem taky nervák a potřebuje troubit a zanadávat si, jinak je v pohodě. :D Mamka by sice netroubila ani nenadávala, ale k pomoci by se asi taky neodhodlala...

Tak hlavně že jste to všcheno nakonec zvládly... s radou odborníka. :D Jo jako, něco vám tam teklo, doufám, žes to spravila. :D

2 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 13:36 | Reagovat

Ježiš :D Jako já taky zažil ledacos (byť teda jako neřidič a vždy jako spolujezdec), ale polévat motor vodou, aby auto nastartovalo, to je dost i na mě :D :D

Nám třeba jednou cestou z Moravy (tj. čekala nás ještě dlouhá cesta) začalo auto blbnout tak, že když se zaply stěrače na určitou rychlost, tak se vypla veškerá elektronika... a na potvoru zrovna začalo docela hustě pršet :D Byla to zajímavá cesta :D

3 Ter. Ter. | Web | 22. ledna 2017 v 13:01 | Reagovat

[1]: Je pravda, že tak do hloubky jsem ještě snad nikoho ze zástupců opačného pohlaví nepoznala. :D Samozřejmě, že spravila. Představ si, ukázalo se, že stačí přestat lít tam tu vodu. :O No, kdo by to byl řekl?

[2]: Ne nadarmo se říká, že kovářova kobyla chodí bosa. Tatínek je sice vyučený mechanik, nicméně naše auta mají vždycky něco, co ostatní ne (nebo spíš nemají něco, co ostatní mají). :D

4 A R G E N T U M ♡ // steel32 A R G E N T U M ♡ // steel32 | Web | 29. ledna 2017 v 19:35 | Reagovat

sakra, sem si řikala kdo je pažout ze začátku :DD
jako, asi nevím co bych dělala kdyby sem mi tohle stalo :D nervy v kýbli :D ale ty lidi, co se ani nezeptaj jestli je to ok, ale radši trouběj jsou nejlepší :DD (i když nevím, asi bych tě taky vytroubila :DDDD)
mimochodem ten pan odborník mě rozsekal :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama