CITY vs. VILLAGE.

21. července 2014 v 16:59 | Ter. |  Přirozené prostředí
Myslela jsem si, že bych sem hodila nějakou hlášku z filmu Lhář, lhář, ale na internetu nějak nemůžu najít žádnou, která by byla slovně přijatelná, takže se sem odvážím vložit pouze samotný název filmu, protože přesně to si nejspíš pomyslíte, až si přečtete některý z komentářů na vašich blozích nebo rovnou tenhle článek, který je nečekaně psán mnou.

Přesně tak, neválím si šunky na koupališti kousek od chalupy, ani na zahradě nevlastního dědečka a babičky. Místo toho umírám doma v horku, které dopřáváte hadům v jejich líhních. Na chalupě jsme strávili asi 4 dny s tím, že jsme se kvůli táty kulhání a znetvořenému palci museli odebrat zpět do Prahy, aby si došel k doktorovi. Táta má dnu a já nechutný chtíč odjet někam k vodě i přes nadcházející bouřku - stejně nemám s kým, takže tak. Do pátku či soboty, než odjedeme na zahradu k prarodičům, tedy určitě zůstávám doma.
Původně jsem notebook vůbec nechtěla zapínat, prostě jsem na to neměla náladu. Ale pak jsem si řekla, že se o svých několik zážitků, šoků a mého trapného mlčení a stydlivosti prostě potřebuji podělit. Takže mě tu máte zpět, jste rádi, já vím.

Fotka je sice rok nebo dva stará, ale až na ty balíky sena se nic nezměnilo a musím říct, že mě pořád tenhle západ slunce ze zahrady na chalupě pořád dostává - dala bych novější fotky, ale vy víte, že nemám na co fotit (i když by se to mohlo v říjnu dost možná změnit).

Dobře, dobře, takže první den, tedy středa. Vyjeli jsme o dost později, než bylo v plánu. A tentokrát to nebylo proto, že bych snad zdržovala já, mohl za to táta. Dojeli jsme tedy do servisu pro auto, vyslechli si kázání o tom, co všechno by na tom autě potřebovalo opravit a vydali se domů, pro šoféra - mamku. Nakonec jsme vyjížděli snad ve tři, myslím? Což se od plánovaného poledne ještě moc nevzdaluje, vzhledem k naší úrovně jeýdění mimo plánovaný čas.
Po cestě jsme nakoupili jídlo, které se hned po příjezdu začalo konzumovat. A právě během mé večeře se ukázala tamní kamarádka, že prý jestli nejdu na hřiště. Souhlasila jsem a hned první den tedy poznala několik nových lidí - vzpomínám si asi na dvě jména z pěti, jen tak pro informaci. Po většinu času jsem tam jen seděla a trapně poslouchala, občas prohodila něco, co se moc lidem nejspíš moc nezamlouvalo, z čehož jsem začala mít strach a docílila rozhodnutí, že už s nimi nikam nepůjdu.

Druhý den jsem ale na hřišti seděla znovu a potkala jsem dalších několik lidí. Pořád jsem po většinu času jenom koukala, občas něco prohodila a poslouchala, až na ten jeden okamžik, kdy se začaly tancovat klasické tance - kvůli jejcih prodloužené. Užívala jsem si tu chvíli a přiznávám, že je mi trochu líto, že jsem se v sobotu nemohla dostavit.


Hned ten den mě začali přemlouvat, abych s nimi jela na koupaliště. Odmítla jsem. Vzpomínáte si na ten můj letní článek plný plánů (jak jsem ho teď pojmenovala)? Nerada chodím na koupaliště a nejspíš jsem přišla na to, proč. Jenoduše, když jdu v Praze po koupališti, která jsou tady nacpaná k prasknutí, vidím lidi, jak koukají a hází ty jejich obličeje "pane bože, co to je" nebo "no podívej na ty iksáky, jak s tím může chodit". Bála jsem se jít, protože jsem si myslela, že mají všichni v hlavě jen slovo pražačka nebo že to bude úplně stejně. Jenže ne, lidi tam tohle berou úplně jinak.

Obden později jsem tedy jela s nimi, i přes bolest žaludku. Vyšlápla jsem si všechny kopečky a dojela tam bez zranění. Když jsem se vysvlékla do plavek, čekala jsem, jak se někdo ozve a okomentuje něco na mém těle. Jenže kromě toho, že jsem bílá jako stěna, jsem nic jiného neslyšela (což bylo opravdu síla a já uznávám, že jsem se v tom písku na beach div neztratila). Ani žádný zlý pohled se nedostavil. Díky tomu, že jsem měla možnost vidět, jak v pohodě ty lidi jsou, jsem se dokonce dokopala i k hraní přehazky a o dva dny později dokonce i k volejbalu. Kdybych šla hrát s někým tady v Praze, nejspíš by se všichni mohli zbláznit z toho, že se do míče netrefím, nebo že se ho bojím (ano, je to tak), tam jsem se smála s nima a ukázalo se, že podání spodem mi docela jde.

Včera jsem se trochu víc uvolnila a začala s nimi více komunikovat - i když jsem pořád byla tak "trochu" trapná a stydlivá. A řeknu vám, že mi prostě nejde do hlavy, jak člověk může narazit na partu šesti, opravdu v pohodě lidí pouze v jeden den, a na dalších pět v průběhu dalších tří. I když jsem se pořádně nezaklimatizovala a nezačala naplno mluvit a opravdu být sama sebou, hrozně jsem si to s nimi užila a je mi líto, že jsme včera museli odjet. Vždyť hrála volejbal (skoro), poznala jsem kluka, který si v pohodě zpívá a bere taneční tak vážně, že jsem to nikdy neviděla, nebo třeba krásný roztomilý a tak hrozně pohodově a příjemně vyhlížející pár. Poznala jsem lidi, kteří mě neodsuzovali za to, že se stydím a nevím jak na ně reagovat, kteří mě i přes tohle brali s sebou a nenadávali za to, co tam teda dělám a pro změnu se mě snažili zapojit.

Přemýšlela jsem, přemýšlím a nejspíš ještě nějakou dobu budu nad tím, jak je život ve městě odlišný od toho na vesnici. Neříkám, že všichni lidé ve městech jsou suchaři a pitomci co každého odsuzují a uráží, stejně jako neříkám, že vesnice jsou plné hodných a přátelských lidí. Vím, že to tak není, na to jsem moc realistická. Ale myslím si, že život na vesnici je v mnoha směrech jednodušší a nějakým způsobem krásnější, než ve městě a já se přitihávám, jak vesničanům některé věci závidím. Nakonec téhle části článku bych ráda řekla, že se nemůžu dočkat, až tam v srpnu pojedu oslavit kamarádky šestnáctiny a druhou polovinu léta. Opravdu, upřímně, se na tu chalupu po dlouhé době hrozně těším.

Myslím, že tahle fotka je tak čtyři roky (panejo!) stará a já musím říct, že jsme z toho měli ohromnou srandu, tak se taky trochu pobavte.

Ještě bych si dovolila článek trochu protáhnout a pochlubit se večerem stráveným ve středověké krčmě v Dětenicích. Jeli jsme tam v sobotu, jako rodina. Uvnitř bylo vedro jako v prgibndeli a měli jsme tak trochu špatná místa, ze kterých nebylo vidět skoro nic z hlavních představení, která krčma nabízí, ale jídlo a zážitek mi tyhle prkotiny vynahradil. Měla jsem pstruha ze zámecké kašny, s bramborem ve stříbře, nějakým salátem a povidlovou a tatarskou omáčkou a byla to opravdu mňamka. Trestání čarodejnic, slovník obsluhy, fakýři nebo poprava kozypicha byly opravdu věci, ze kterých nejde nemít srandu, stejně jako močkárna a výserník, jak nazvali toalety. Upřímně nevím, co víc k tomu napsat než jen to, že je to opravdový zážitek a že to za ty peníze podle mě stojí.




Přidala bych nějaké fotky, ale rodiče s telefony nejsou doma, galerie mi tady v editoru najednou přestala fungovat a kdybych zveřejnění článku odkládala, začal by mi připadat špatný a já bych ho nakonec nezveřejnila, což by bylo trošku k naštvání vzhledem k jeho délce a hluboké myšlence, kterou obsahuje, uznejte. :-D Teď jen doufám, že nebude bouřka a že bude Eliška souhlasit s nápadem na koupaliště v hostivaři, abych nemusela umírat doma - v podkroví bez klimatizace je to vážně docela na nic. Naštěstí mám pro zatím aspoň vzpomínky na poslední den na vesnici v podobě bolavé pravé ruky (obdivuju vás volejbalistky a volejbalisti), zad a mého opravdu skvělého a ukázkového opálení - ano, byla jsem bílá a najednou mám spálený obličej, ramena a nad zadkem mám pruh, o kterém vážně nevím, jak se tam vzal, ale je tam. Užívejte léto, nebuďte zavření doma a přijímejte výzvy! Ono to vážně není tak špatné a nebezpečné, jak to vypadá. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olja:) Olja:) | Web | 21. července 2014 v 21:16 | Reagovat

Jsem ráda,že sis to takhle užila :) fajn lidi se dneska potkávají málokdy a ty jsi narazila hned na několik. Já naopak na koupáky chodím ráda,ale je pravda že v těch menších městech jako bydlím já,je to určitě lepší než v těch přecpaných pražských no :X:D a s tím podáním spodem gratuluju! :D hraju volejbal skoro 8 let ale podání spodem prostě neumím :X

2 adéla adéla | Web | 22. července 2014 v 12:34 | Reagovat

Oh,je dobře, že sis to užila. No hele, taky občas přemýšlím, jestli jsou lepší vesnice nebo města a pořád ty názory měním. Lidi v Praze (například) jsou strašně super, občas tam jezdím za tátem a mám to tam ráda, i když ty bárbínky, který tam potkávám po ulici- no nevím:D. A po druhé straně na vesnici je to tak nějak stejné. Spíš jde o to s jakou partou se bavíš, co tam je za lidi. Protože 'debilní lidi', když to tak řeknu:D najdeš prostě všude.
Jinak ta fotka, kterou tu máš (myslím tu první fotku z chalupy), je prostě úžasná! Na první pohled jsem si myslela, že je to nějaká tumblr fotka, hihi.
KOUPALIŠTĚ. Nesnáším to tam, ty pohledy lidí přesně jak píšeš, pf. Nic pro mě. Musím říct, že i přesto, jak mě to mrzí, radši budu sedět doma a potit se, než abych šla na koupaliště- prostě ne.

3 steel32 steel32 | Web | 22. července 2014 v 14:38 | Reagovat

ježiš, nesnáším když s někym jdu mezi nějaký nový lidi a pak tam jen čas od času něco prohodim a oni ještě čuměj jak idioti :D
ale aspoň nejsem sama co je jak sejr :DD
a ta fotka mě docela rozsekala :DDD
btw. do dětenic chtěj jet rodiče v sobotu :DD

4 darthnellr darthnellr | Web | 22. července 2014 v 18:05 | Reagovat

Ten film jsem neviděla, jak je to možný?? :D Podle mě je přehazka a vlejbal nejlepší způsob, jak ze sebe udělat idiota :D Vždycky, když to hraju s lidmi, co neznám a seznamujeme se, tak ze sebe toho idiota udělám :D

5 Holy Holy | Web | 22. července 2014 v 20:36 | Reagovat

Jo děcka na vesnici jsou víc v klidu..řekla bych..:) protože tam si jsme všichni rovní většinou, kdežto ve městě je to o tom kdo je jaký a kdo je bohatší..
ty máš perfekto postavu takže se nedivim že se nedostavili blbé komenty..:)

6 Tess Tess | Web | 22. července 2014 v 20:54 | Reagovat

Ty já mám ale též trauma z koupáku :D štihla jsem možna tak nahoře ale mam boky a zadek jak valach a k tomu celulitidu a vdžycky se stydím že to na koupáku bude někdo komentovat, pravda většinou to komentují holky protože ty máj sklny k pomluvám ale kluci se dívají spíš na ty kozy :D

7 Malíček Malíček | Web | 26. července 2014 v 20:51 | Reagovat

Lhář, lhář jsem neviděla (O.o), tak děkuju za tip.
Tak to já trávím většinu času teď o prázdninách právě na chalupě. Občas je tu nuda, ale člověk si beztak vždycky něco najde. :)
Tak fotka je krásná, fakt. :3
Já bych třeba na vesnici bydlet nechtěla, ale asi bych se přes prázdniny a víkendy doma ve městě nudila, kdybychom neměli chalupu. :) Takže u mě je to kompromis- vesnice na víkendy a volno a přes týden město. :)
Miluju Troye a jeho videa! :D

8 Denia Denia | Web | 28. července 2014 v 22:10 | Reagovat

hah, taky nemám ráda seznamování s novýma lidma :D, už ten pocit trapnosti.. ale vidíš, že jsou v klidu.. já jsem z vesnice a s kamarádem ze základky jsme se shodli, že nějaká změna společnosti oproti městu tam bude.. ne nadarmo se říká, že na vesnici jsou si lidi sice dál, ale zároveň tak nějak víc blízko.
Jinak ten západ slunce vypadá kouzelně, přeju, ať se v říjnu "něco" změní, když máš ráda focení, mohly by z toho vyjít perfektní fotky, kompozice je pěkná :).
Taky užívej prázdnin, dokud to jde! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama